Drž si pevně, pouštěj lehko

Různé zajímavosti a úvahy, které dávají větší smysl v češtině...

Sobota, 24. leden 2009

Individuální dovoz auta ze zahraničí

Nedávno jsem řešil celkem akutní potřebu omlazení svého "vozového parku", protože 14 let starý offroad, který jsem měl půjčený od maminky a který při velmi mírné jízdě žral přes 10 litrů nafty na 100 km, už nebyl úplně ideálním způsobem, jak se přemísťovat.

To by se normálně dalo vyřešit nákupem nového auta; bohužel současně ale moje finanční situace nebyla úplně ideální, po nákupu kompletního zařízení ložnice a hlavně po letním výletě po USA, který nebyl zrovna levnou záležitostí, mi zbývalo tak na Fabii v základu - a do toho se mi moc nechtělo.

Nastoupilo tedy náhradní řešení - koupit si auto lepší, ale ojeté. Jenže ouha, když jsem do problematiky trochu proniknul, ukázalo se, že téhle variantě bohužel právní ani podnikatelské prostředí u nás vůbec nepřeje. Na rozdíl od sousedních států, například SRN, u nás totiž není "stáčení" najetých kilometrů na tachometru auta na prodej nejen trestným činem, ale dokonce ani přestupkem - zákonodárce na tuhle možnost prostě vůbec nepomyslel. A co není zakázáno, je povoleno, a co je povoleno, to se prostě dělá. Výsledkem je, že na najeté km u auta z bazaru se absolutně nelze spolehnout, tedy pokud nepoužijete magickou poučku "vynásob si to dvěma a něco přidej". 90% ojetých aut má totiž, bez ohledu na stáří a stav, záhadně najeto okolo 100 tisíc km... No a od stáčení tachometru je už jen krůček k falšování servisních knížek, "omlazování" auta mnohem pozdějším rokem výroby, než je ten skutečný, kamuflování oprav, a u těch chytřejších prodejců i výměnou volantu a řadicí páky, aby to kupující podle "ošmatání" neodhalil. Prostě nákup ojetého auta u nás je absolutní sázka do loterie, a já mám docela velkou averzi k riziku.

Nezbývalo mi tedy, než zvolit variantu náhradní - koupit auto někde, kde se ještě většinou dodržuje základní slušnost, a šance spálit se je podstatně menší. Tedy právě v SRN. Bylo jasné, že mi to chabé zbytky mojí středoškolské němčiny přiliš neulehčí, ale co se dá dělat. A protože se nakonec podařilo, a nasbíral jsem při tom docela dost zkušeností, pokusím se o ně podělit tady...

Proč auto ze SRN?

Proč vlastně auto z Německa? Má to hned několik důvodů. Samozřejmě jako sousední země je SRN relativně blízko, čímž se snižují cestovní náklady. Je členem EU, což řeší clo a většinu potenciálních problémů na úřadech. Nejpodstatnější asi je ona nezákonnost "stáčení", takže existuje celkem slušná šance, že koupené auto bude skutečně splňovat uváděné parametry - stáří a najeté km. No a konečně prodej i servis aut v Německu není takova džungle jako u nás, takže s celkem vysokou pravděpodobností byla péče o auto skutečně profesionální, s využitím značkových náhradních dílů a systémem "výměna za nové, radši než slepování" (v našich autoservisech můžou, co jsem tak bádal, v rámci opravy dokonce nastat nedobrovolné záshy typu výměna nových dílů za starší, naúčtování výměny oleje bez jejího uskutečnění a podobně...). Prostě obvykle bude Německé auto lepší než u nás - pokud ovšem skutečně z Německa je, a není to jen přeprodávaný dovoz - o tom víc dále.

Takže jak začít? Nejlépe na začátku - udělat si představu o tom, co vlastně chci. V zásadě přicházejí v úvahu dva přístupy - buďto vyjít z rozpočtu (tj. "mám na to 300 tisíc"), nebo z představy o konkrétním autě (v mém případě Ford Focus, diesel, najeto pod 80 tisíc, cca 3-4 roky starý); v tom případě Vám rozpočet vyjde tak nějak sám od sebe.

A pak nastává ta asi nejzábavnější a nejméně pracná část celé akce, vyhledávání konkrétních aut.

Vyhledávání auta

V SRN přicházejí v úvahu v podstatě dva servery, kde se dají najít skoro všechny ojetiny v nabídce (na obou prakticky to samé). Je to:

- mobile.de
- autoscout.de

Je prakticky jedno, kde budete hledat, podle toho který server Vám líp vyhovuje - hlavně podle zobrazení aut a detailního vyhledávání. Já hlavně používal mobile.

Doporučuju použít detailní vyhledávání a nastavit co nejvíce parametrů - zejména značku, druh karoserie (sedan/hatchback nebo kombi), minimální stáří, najeté km, a hlavně rozpočtové omezení (cena od - do). Taky bych doporučoval zvolit palivo (benzín - diesel) podle osobních preferencí, nebo ještě lépe podle toho, jestli jezdíte méně nebo hodně.

Německo je velká země, proto se může hodit omezit vyhledávání podle PSČ (PLZ) a vzdálenosti (např. do 100 km), tak, aby se hledala auta rozumně daleko od hranic.

Pokud je ve vyhledávání něco špatně (obvykle cena), nevyleze vám nic, v opačném případě máte na výběr z desítek, nebo dokonce stovek vozů.

Takhle například může vypadat vyhledávání (zrovna tohle bylo to moje):




Cena a opatrnost

Další fáze je psychologicky velmi náročná - vyřadit z výběru "extra výhodné" nabídky, tedy ty, kde je auto záhadně o 20% levnější, než by odpovídalo jeho parametrům, stáří a stavu. Takových vozů bude pár v každém vyhledávání, a přirozená lidská tendence je propadnout nadšení, jaká že to "výhodná koupě" se dá udělat. Skutečnost bohužel bývá podstatně drsnější; ojetá auta jsou byznys jako každý jiný, a nikdo nebude nesmyslně dělat charitu, tedy prodávat levněji, než může. Taková auta budou mít nevyhnutelně buďto nějaký skrytý "háček" (bourané, technický problém s nákladnou opravou na spadnutí, re-export z autopůjčovny v zoufalém stavu a podobně), nebo půjde rovnou o podvod (viz krátký odstaveček na konci článku).

Velmi dobrou pomůckou pro odhad "odpovídající" ceny Vašeho vysněného vozu může být web AutoBudget.de, který vřele doporučuji využít. Přes značku, parametry a stáří auta se tam proklikáte k běžné ceně ojetiny, které by měla nabídka víceméně odpovídat. Například Ford Focus 1,8 TDCi z roku 2005. "Händlerverkaufspreis" je prodejní cena v bazaru, "Privatkauf" je prodejní cena od soukromé osoby. Jak vidíme, odpovídající cena takového Focusu by měla být zhruba 10 000 Euro.

Minimálně část výsledků vyhledávání bude za cenu nižší. Zde si je dát potřeba trochu pozor (nebo alespoň si toho být vědom) na firmy, které v Německu podnikají v překupování ojetých aut, s tím, že je vozí do Německa z jiných zemí (typicky Španělsko) ve velkém za účelem dalšího prodeje, a obvykle nakupují od autopůjčoven. To se dá často poznat podle toho, že dotyčný prodejce bude mít v nabídce větší množství velmi podobných aut, za "dobrou cenu", a často bude mít u všech stejné fotografie (obvykle nějakého "lepšího kousku"). To samozřejmě není ideální situace, protože jednak se nákupem takového auta připravíme o výhodu toho "Německého vozu", jednak si každý dovede představit, jak budou ojetá auta z půjčovny vypadat.

Dobré je také vyhnout se zjevně "tureckým" jménům soukromých prodejců; naopak jistou zárukou bývají značkové autosalóny, které často prodávají ojeté vozy odkoupené na protiúčet.

Prostě, doporučoval bych zbytečně nešetřit a začít někde uprostřed cenového rozsahu, obvykle to paradoxně bude znamenat větší úsporu v budoucnosti. Tady běžně nastává fáze "to je nějaké drahé, no, vlastně bych na to asi sehnal víc peněz", která je celkem normální, a nijak bych se tím netrápil :)

Výběr z inzerátů

Takže začít prolézat jednotlivé inzeráty. Kontrolovat prodejce, parametry auta (pokud možno srovnáním s fotografiemi) a vybírat. Zejména fotkám doporučuji věnovat větší pozornost, pokud to tedy skutečně jsou obrázky vozu, který je nabízen :) Je to v téhle fázi totiž asi nejlepší zdroj informací o autě a jeho stavu. Záleží samozřejmě na kvalitě a množství obrázků, které prodejce poskytne. Minimálně jedno foto by ale mělo být z interiéru, kde se dá při troše znalostí konkrétního typu do značné míry ověřit výbava (například vyhřívání předního skla podle jeho vypínače, přesný typ rádia a podobně). Někdy se dá taky hodnotit opotřebení volantu / pedálů / řadicí páky, jestli odpovídá najetým km. To je spíš rada vhodná pro ČR, ale čert nikdy nespí...

Dalším krokem je vybrat si jednoho, případně několik, favoritů, a napsat prodejcům. Dotázat se, jestli je auto ještě v nabídce, a případně si vyžádat další informace - minimálně sériové číslo (VIN) vozu (s tím se dá dál pracovat, k tomu se ještě dostaneme), údaje, které Vás zajímají a v inzerátu nejsou, a v lepším případě i zaslání naskenovaného technického průkazu (Fahrzeugbrief), servisní knížky (Wartungsnachweis, Service-Buch), případně dalších dokladů k autu. Nekuřákům z vlastní zkušenosti doporučuji výslovný dotaz na to, jestli se nejedná a auto po kuřákovi ("Ist das Auto ein Raucherwagen?"), protože to se obvykle nikde neuvádí, a mohu říct, že nastoupit do takového "popelníku na kolech" je skutečně nechutný (a do značné míry neřešitelný) problém - prostě pro výběr auta je to celkem zásadní parametr.

Pokud jste trochu více paranoidní a získali jste sken servisní knížky, můžete zkusit zavolat do servisu, kde se prováděla údržba auta (pokud existuje), a vyptat se na jeho historii, pokud Vám ji budou ochotní sdělit. To se ale hodí spíš u ojetiny z dovozu, kupované u nás, kde se podraz dá očekávat.

Ověření VIN

Ještě k tomu VINu: z něj lze ověřit, jestli auto skutečně existuje, výrobce, výrobní závod a hlavně rok výroby. Stačí ho prohnat některým dekodérem, kterých je online spousta - například tento. Někdy se dá dopracovat i k mnohem podrobnějším údajům, včetně výbavy, ale to už obvykle chce někoho s přístupem k databázi výrobce, nebo alespoň dekodér pro konkrétní značku. U mého auta se dá například zjistit následující:

Dátum výroby: 09.11.2004
Rada vozidla: Focus 2004-/Focus C-MAX 2003-
Typ karosérie: 5 Dveřový Sedan
Verzia: Série 32
Motor: 1,6 vznětový DOHC TCI (110 k)
Prevodovka: 5rychl. manuální - MTX75
Strana riadenia: LHD FWD
Stály prevod rozvodovky:
Emisie: 2000 EEC (EEC 7)
Klimatizácia: Mauální Klimatizace
Krajina: (+)"D"
Lak: Stríbrná Moondust (met)
Látka čalúnenia: Humy/Mondus


Příprava na cestu

V další fázi naplánujeme cestu za prohlídkou, a případným nákupem, auta. Tady je třeba uvážit dvě varianty přepravy vozu: po vlastní ose (tedy s autem odjet), nebo s pomocí odtahové služby (tedy odvoz na valníku / náklaďáku). Druhá možnost je o hodně jednodušší, ale také o dost dražší (i když to nemusí být vždy pravda). Hlavní problém nastává, pokud se rozhodnete vybrané auto nakonec nekoupit, odtahová služba si cestu bude účtovat stejně. Každopádně já jsem si zvolil variantu první, takže podrobněji popíšu jí.

Při odvozu vlastní silou samozřejmě potřebujete kamaráda nebo známého s autem, který Vás k prodejci odveze - je tedy třeba počítat s cenou jeho času a náklady na cestu, jeden vůz tam, dva vozy zpět. V některých případech (autosalony ve větších městech) by se dala cesta řešit i vlakem, busem nebo letadlem, a může to vyjít levněji.

Také potřebujete vyměnit peníze na Eura - mě se osvědčila směnárna Exchange.cz, výměnné kurzy v bankách bývají obvykle podstatně nevýhodnější. Je samozřejmě potřeba počítat s vývojem kurzu, změny mohou nastat doslova ze dne na den a v sumách této velikosti Vám mohou prodražit auto až o několik tisícovek.

Cesta za vybraným autem

Při cestě pro auto bych doporučil, pokud je to jen trochu možné, vzít s sebou mechanika - prostě někoho, kdo se v autech vyzná. Odborník jednak mnohem snáze odhalí potenciální problémy, a hodí se hlavně, pokud se Vám něco nezdá (například "divný zvuk"), což může být naprostá prkotina nebo naopak něco naprosto zásadního. Asi to bude něco stát, ale může Vám to ušetřit případnou další cestu, nebo dokonce cest několik...

Konečně tedy vyrážíme za prohlídkou kandidáta na koupi. Vhodné je domluvit se s prodejcem, kdy přijedete, aby měl otevřeno. Při variantě odvozu po vlastní ose je také cestu potřeba načasovat pokud možno tak, aby bylo vše na místě vyřešeno pokud možno dopoledne, s ohledem na otevírací dobu úřadů, kde se vyřizují převozní značky a pojištění - zejména v pátek odpoledne tam prostě nikdo nebude, a máte smůlu. Prodejci dejte vědět, že budete chtít auto odhlásit, zařídit převozní značky a vyvézt ho do zahraničí, ať ho to nezaskočí.

Takže domluvíme si termín, brzo ráno vstaneme a vyrazíme.

Zde je naprosto zásadní zdůraznit, že auto si jedu prohlédnout a vyzkoušet, ne nutně koupit! Psychologický tlak trojkombinace "už ho chci konečně mít", "už mě to stálo tolik času a peněz" a "když už jsem sem jel tak daleko" je totiž strašlivý, a staví nás do velmi nevýhodné pozice. Chce to prostě pevné nervy a za každou cenu si udržet zdravý rozum.

Tak, a teď si prosvištíme slovíška a fráze (alespoň ty nejužitečnější):


Je auto ještě na prodej? = Ist das Auto immer zugängliche zu kaufen?
Je to auto po kuřákovi? = Ist es ein Raucherwagen?
Můžete mi pomoct s úřady? = Konnen Sie Mir mit die Behörde helfen?

Technický průkaz = Fahrzeugbrief
Malý techničák = Fahrzeugschein
Vývozní registrační značky = die Ausfuhrkennzeichen
Servisní knížka = Wartungsnachweis
Prohlášení o shodě - COC - Certificate of Conformity = EG-Ubereinstimmungsbescheinigung (naštěstí stačí říct "COC")


Kontrola vozu a zkušební jízda

Dejme tomu, že se podařilo dorazit včas na místo, prodejce má otevřeno a auto ještě neprodal. Teď nastupuje asi vůbec nejdůležitější fáze nákupu - fyzická prohlídka auta a v každém případě i zkušební jízda.

U prohlídky vozu nebudu zacházet do přílišných podrobností, na to je nejlepší pročíst si a prohlédnout tuhle velmi šikovnou příručku sdružení Sova. Každopádně hlavním cílem prohlídky je:

- Ověřit (jak je to jen možné), že údaje o autě z inzerátu odpovídají skutečnosti - zejména rok výroby, počet najetých km.
- Zjistit (opět v mezích možností) současný stav auta.

Rok výroby se pozná nejen podle VIN (to určitě zkontrolujeme), ale i podle výrobních značek na řadě dílů na voze - skla, plasty.

Jako druhotný (a velmi populární) identifikátor, který je možný částečně využít již pokud máme slušnou fotografii interiéru, je opotřebení volantu, řadicí páky a pedálů. Bohužel, ty lze vyměnit - ale seriózní prodejce v Německu k tomu většinou nemá důvod. Zajímavý může být také štítek / nálepka o poslední výměně oleje v motorovém prostoru.

Další důležitá věc je zkontrolovat, jestli auto není po nějaké závažnější nehodě. K tomu je dobré nechat si ho zvednout a prohlédnout si podvozek, ale není to vždy možné. Rozhodně si dobře prohlédneme lak, zvenčí i zevnitř - často se při opravě nepodaří trefit stejný odstín, nebo nějaké místo opraváři uteče. Občas je demontáž vidět na (původně přelakovaných) šroubech, na tmelu, někdy jsou vidět svary.

Při prohlídce podvozku na rampě koukáme zejména po úniku provozních kapalin a po korozi (výfuk může být s ohledem na věk zrezlý). Opět doporučuji již odkazovanou příručku.

Následně nastartujeme motor (měl by být studený!), zkontrolujeme jak naskočí, co vychází po nastartování z výfuku, jestli nevydává divné zvuky, a vydáme se na zkušební jízdu.

Opět nebudu vypisovat vše, co je dobré zkontrolovat - výborný a vcelku vyčerpávající seznam naleznete zde. Dejme tomu, že jsme auto projeli, jede rovně i při brzdění, netáhne do strany, nevydává divné zvuky, motor neztráci při zátěži výkon - prostě není nám nic podezřelé (pokud ano, doporučuji hledat dál).

Doklady a příslušenství k vozu

Co by Vám prodejce měl k autu dát:

- velký technický průkaz (Fahrzeugbrief)
- malý technický průkaz (Fahrzeugschein)
- servisní knížku
- kód/doklad k rádiu (pokud je zabudované)
- COC - "Certificate of Conformity" neboli EU prohlášení o shodě
- návod
- klíčky (obvykle dvě sady, z toho minimálně jedna s dálkovým ovládáním na centrální zamykání)

Ve velkém techničáku je dobré zkontrolovat datum první registrace vozidla, původ vozidla a VIN.

Servisní knížka by měla mít potvrzené pravidelné záruční prohlídky, obvykle ne stejnou rukou. (Opět odskok k běžné praxi bazarů u nás - servisní knížka se vystaví zcela nová (zfalšovaná), nebo se potvrdí jen první prohlídka, zbytek nechá čistý a podle potřeby dopíše a dorazítkuje při prodeji, podle potřeby a stočených km. Údaje doporučji ověřit, do servisu zavolat, dalším zdrojem informací může být leasingovka).

Certificate of Conformity (COC) by teoreticky nemusel být nutný, nicméně po mě ho chtěli jak na STK, tak při přihlašování auta na magistrátu. Každopádně kromě toho, že obsahuje řadu zajímavých údajů o voze, které v techničáku nenajdete, přihlášení auta dramaticky zjednoduší. Některé bazary si za vystavení COC účtují poměrně vysoké sumy, to se mi nezdá být úplně v pořádku; já ho dostal automaticky.

Odhlášení a pojistka

Po zaplacení a převzetí auta nastává asi nejobtížnější krok - jeho odhlášení a vyřízení pojistky. Je to komplikované zejména tím, že jsou nutné určité jazykové znalosti; na druhou stranu německé úřady jsou velmi ochotné a mají s cizincem pochopení.

Úplně nejjednodušší je přemluvit prodejce, aby Vám s úřady pomohl ("Können Sie Mir mit die Behörde helfen?"), obvykle k tomu ochotný bude - ostatně chce se auta zbavit. V mém případě úřady oběhal zaměstnanec prodejce, zatímco jsme řešili placení a smlouvu (dočasné přihlášení a pojistku nechal udělat na svoje jméno, což je myslím pěkný projev důvěry), obvykle s Vámi minimálně někoho pošlou.

Důležité je nechat si vystavit krátkodoboé registrační značky správného typu - "Ausfuhrkennzeichen", tedy určenou pro vývoz! Ty jsou s červeným pruhem; oranžové jsou určeny pouze pro převoz v rámci Německa. Pro odhlášení vozu a vydání značek chce úředník auto fyzicky vidět. Dále je třeba vyřídit krátkodobé pojištění ("Kurzzeitversicherung"). Délka platnosti značek a pojištění se může podle spolkové země lišit; důležité je vyřídit si platnost na dostatečně dlouhou dobu, pokud chcete s autem před přihlášením u nás jezdit (do servisu, na STK, na magistrát), bez platných značek a pojištění ho lze legálně přepravovat jen na přívěsu! Takže si nenechte zbytečně vystavit pojistku jen na 24 hodin, jen kvůli malé úspoře - chce to alespoň týden, ideálně 14 dnů. Náklady na odhlášení a pojistku se opět můžou lišit, očekával bych cca 100 Euro.

DPH

Zde je dobré se krátce zmínit o DPH, jeho dopadu na cenu, odpočtu a vůbec. To je samozřejmě podstatné jen pro plátce, zejména ty, kteří chtějí u nás uplatnit odpočet. Zde jsou podstatné ceny uvedené "včetně DPH" - tedy "MwSt. ausweisbar", kde ho lze odečíst. Pokud vím, plátce DPH auto v Německu zakoupí za cenu bez DPH, a následně doplatí DPH u nás; je to ale dobré konzultovat s někým, kdo se v problematice vyzná.

Je také potřeba si dát pozor na ceny, uváděné bez DPH - je to oblíbený trik některých neserióznějších "velkobazarů", zejména těch dovážejících vozy s půjčoven; počítají s tím, že když už zákazník pro auto nalákaný nízkou cenou přijede, tak tu vyšší cenu skousne.

Konečně doma s novým autem!

Dejme tomu, že auto jsme úspěšně koupili, převozní značky a pojištění vyřídili, papíry a klíčky obdrželi a s autem slavnostně dojeli domů - a že cestu v pořádku přežilo.

Nyní potřebujeme vyřídit přihlášení u nás.

Ještě před technickou kontrolou může být dobré zařídit základní servis, který bych doporučoval u každého koupeného ojetého auta. Pokud je vůz v pořádku, samozřejmě to může počkat až po STK a přihlášení.

Pokud stoprocentně nedůvěřujeme prodejci (a nemáme například poslední fakturu ze servisu auta), doporučil bych u nového auta minimálně nechat vyměnit olej, olejový filtr, palivový filtr a vzduchový filtr. Není to až tak nákladná záležitost (pod 5000 Kč?), a vzhledem k tomu, že si poslední výměnou a intervalem nemůžeme být jistí, rozhodně se vyplatí. Z dalšího spotřebního materiálu je také dobré zkontrolovat brzdy (opotřebení brzdových destiček, kotouče), ty také mohou potřebovat výměnu; u starších vozů (s nájezdem přes 100 000 km) bych také doporučil výměnu rozvodů. Opět, není to extrémně drahý úkon, a rozhodně se vyplatí s ohledem na potenciální výši škody v případě, že by rozvodový řemen prasknul.

Technická kontrola

U dovezeného auta je nutné absolvovat technickou kontrolu - "STK a emise". Na serveru DEKRA najdete seznam stanic technické kontroly; je potřeba si vybrat takovou, která dělá prohlídky pro individuální dovoz (v seznamu označenou malou značkou CLO/ZOLL) a osobní vozy.

Na technickou prohlídku bývá dobré se objednat předem, zejména tu dovozovou prakticky není možné vyřídit systémem "přijet a dostat". Spíš bych počítal s lhůtou týden-dva pro objednání.

Před STK nezapomeňte doplnit povinnou výbavu na úroveň, vyžadovanou v ČR! Co musíte mít:

• jedna náhradní pojistka od každého druhu
• jedna náhradní žárovka od každého druhu vnějšího osvětlení a signalizace
• zvedák
• klíč na matice (šrouby) kol
• náhradní kolo (ráfek s pneumatikou)
• lékárnička (pozor na platnost obsahu)
• výstražný trojúhelník

Auto ze SRN nemusí nutně kompletní výbavu obsahovat, zejména žárovky, pojistky a lékárničku.

Pro přihlášení individuálně dovezeného vozu je potřeba emisní prohlídka, plná technická prohlídka před schválením technické zůsobilosti vozidla, a evidenční kontrola (při té se ověřuje, jestli se jedná skutečně o vůz uvedený v původních, tedy německých, dokladech). Technickou značně zjednoduší, pokud máte k autu COC; technik bude chtít právě COC a německý velký technický průkaz.

Povinné ručení

Před nebo po technické prohlídce, ale rozhodně před cestou na registr vozidel, je třeba vyřídit pro auto české povinné ručení; nepojištěné auto Vám úřad nepřihlásí. Pojišťovna vystaví doklad o pojištění na VIN auta (není tedy potřeba mít českou registrační značku), a následně po přihlášení auta jen vydá novou zelenou kartu na RZ. Jestli se nemýlím, "zelená karta" je jediný doklad o pojištění, který pro přihlášení potřebujete.

Přihlášení

V Praze vyřizuje přihlášení Magistrát; formuláře a pobočky najdete na seznamu, dostupném na webu Prahy. Je tam také možné se objednat na určitý termín (opět v cca týdenním předstihu), což vřele doporučuji - pražská pracoviště registru jsou notoricky přetížená, a není výjimkou nutnost stát frontu na pořadové lístky brzy ráno před otevřením, nebo čekat několik hodin. Pracoviště jsou většinou u velkých stanic technické kontroly, lze tedy zkusit auto přihlásit hned po STK. Pozor, ne všechna pracoviště provádějí agendu pro přihlášení dovezeného vozidla!

Pro přihlášení budete potřebovat:

- peníze na poplatek (v mém případě tuším něco přes 2000 Kč)
- vyplněný formulář na přihlášení vozidla
- původní technický průkaz - velký, a po mě chtěli i ten malý (k převozním značkám..)
- COC (nemělo by být nutné, po mě ho chtěli)
- na druhou stranu by měla být potřeba kupní smlouva, ale tu po mě pro změnu nechtěli
- protokol o měření emisí, technické a evidenční prohlídce (z STK)
- zelenou kartu (doklad o povinném ručení)

Pro přihlášení dovezené ojetiny je lhůta 30 dnů, nepočítejte tedy s tím, že nutně hned dostanete do ruky registrační značky a budete moct jezdit; já jsem po předání dokladů musel na magistrát za týden znovu, podepsat rozhodnutí, a následně po necelém dalším týdnu pro značky.

No, a po celé téhle anabázi už stačí jen jezdit a užívat "nové" auto - hlavně opatrně a bez nehody! Doufám, že Vám tenhle elaborát alespoň trochu pomůže, přeji hodně štěstí při nákupu auta a řadu spokojených let jako jeho nový vlastník.

Vlastně zbývá zmínit ještě jednu věc:

Jak se nenechat okrást

Zde asi stojí za to udělat "krok stranou" a stručně zmínit běžný způsob podvodů u prodeje ojetých aut přes Internet, aby se někdo zbytečně nenachytal. Je to taková rafinovanější obdoba "Nigerijského mailu", která spoléhá právě na lidskou tendenci sám sebe klamat, když narazíme na "výhodnou nabídku". Dotyčný podvodník prostě vykrade fotografie skutečného auta z cizího inzerátu, vytvoří svůj vlastní, a nasadí "super cenu". Pak jen čeká na ovečky, co se mu ozvou. Zájemci ochotně poskytne podrobné údaje i fotografie. Když projevíte zájem pro auto si přijet, dozvíte se, že dotyčný se nenachází v Německu, ale například v UK, kam se musel nedávno kvůli práci odstěhovat. Auto si vzal s sebou, a proto ho taky tak výhodně prodává, hlavně co nejrychleji, vždyť co s řízením vlevo...
Auto pošle přes zásilkovou firmu, stačí zaplatit zálohu; pokud nebude vyhovovat, není problém ho vrátit. Zálohu dokonce ani nechce zaplatit přímo, stačí, když jí pošlete přes Western Union na Vaše jméno, tak je to přece úplně bezpečné, o peníze nemůžete přijít. To zní dobře, ne? A navíc ta výhodná cena!!! Takže pošlete zálohu do UK na svoje jméno, a prodejci detaily transakce, aby mohl ověřit, že částka skutečně přišla. Ale ouha, peníze obratem někdo vybere, na maily i telefonáty přestane dotyčný reagovat a už od něj nikdy neuslyšíte.
Háček je totiž v tom, že v okamžiku, kdy má podvodník údaje k zaslané částce (jméno, adresa odesílatele, částka a číslo transakce), tedy přesně údaje, které jste mu poslali - může peníze vybrat. Obvykle navíc ve spolupráci s místním zaměstnancem Western Union, takže mu nehrozí prakticky vůbec nic, a svoje peníze už neuvidíte. Podrobněji například tady.

Z toho plyne poučení - extra ultra super výhodné nabídky neexistují, a u nákupu ojetých aut to platí dvojnásob; tak bacha :)


Závěrem pak ještě některé odkazy na články s podobnou tématikou a další zdroje informací:
(některé už se vyskytují v textu výše)

- Jak dovézt a přihlásit ojetinu ze SRN - skvělý, i když už trošku zastaralý průvodce nákupem auta v Německu
- Co vyzkoušet a zkontrolovat na autě na místě a při zkušební jízdě
- příručka sdružení SOVA - celkem šikovný obrázkový průvodce různými problémy při nákupu ojetého auta
- článek o potenciálních problémech dieselových motorů
- Jak koupit auto a neprohloupit - celkem dost komplexní přehled o nákupu auta

Štítky: , ,

Počet komentářů: 2:

  • V 25. leden 2009 12:02 , Blogger Pardubitz řekl...

    Tyjo, velmi pekne. Trosku si to prostudovat a muzu se tim zivit... Diky!

     
  • V 25. leden 2009 20:54 , Blogger KubaU řekl...

    Dospěl jsem k názoru (po komunikaci s několika osobami, které to jako živnost provozují), že ačkoli by se tím asi živit dalo, není o co stát.

    Kupodivu kupce ojetých aut dnes zřejmě zajímá jedině cena - co nejnižší. Původ auta, jeho technický stav nebo přetočené kilometry nikoho netrápí; výsledkem jsou samozřejmě hororové historky, které lze najít všude, a autobazary se španělskými auty z půjčoven, které doslova obklopují naše hranice...

    Těch pár výjimek, kterým to za to stojí, je pak většinou schopných si auto dovézt vlastními silami - viz tenhle článek :)

    Ale teda znova bych se do toho možná nepustil, a objednal si od specialisty.. Nevím.

     

Přidat komentář

<< Domovská stránka